Co na srdci, to o Baníku

Třináct z patnácti

„Jestli je tenhle tým tak silný, jak si myslím, udělá v nadcházejících 5 zápasech minimálně 11 bodů.“

Než jsem tuhle větu v závěru svého minulého blogu napsal, dost jsem váhal. Ani ne tak proto, že by mi někdo můj tip v případě, že by se nenaplnil, omlátil o hlavu, ale spíše z pověrčivosti. A protože neoplývám vízkovskou bodrostí, tak raději mlčím, i když mě pak v případě úspěšné věštby trochu mrzí, že nemůžu u piva vítězně prohlásit: „Já vám to říkal!“

Tabulka posledních pěti zápasů Fortuna:Ligy (zdroj Livesport.cz).

Co si budeme nalhávat, na šňůry, kdy Baník dokáže navlékat úspěchy v několika po sobě jdoucích zápasech a korálek po korálku šperkovat náhrdelník jménem Triumf, nejsme moc zvyklí. Možná, a teď znovu klepu na vše dřevěné, co je v mém dosahu, si můžeme začít připouštět, že tahle šňůra nemusí být ojedinělá. Proč? No protože se nám Baník vyvíjí, roste a nabývá sebevědomí. Nejlépe to jde poznat v případech, kdy prohrává, ale přesto dokáže zápas otočit ve svůj prospěch. Zatím sice jen s týmy, které by porážet měl, ale ani to dříve nebývalo pravidlem.

Největší změnu ve vnímání výkonů Baníku v této sezóně oproti těm předchozím vidím sám na sobě. Projevuje se tím, že i když Baníček prohrává v Teplicích, v Olomouci nebo s Bohemkou, tak jsem klidný, protože vím, že tenhle tým umí zahrát sonátu o velkém obratu a druhé sloky skladeb z alba ligových zápasů mu jdou podstatně lépe než ty první. Takže i když to ze začátku vypadá na Osudovou, nakonec je z toho óda na ostravskou radost. Nevím, čím to je, možná hráči o přestávce dostanou jiné noty, nebo je dirigent, který se ne nadarmo jmenuje Smetana, sjede na tři doby a nedovolí jim hrát fotbalové etudy ve stupnici moll, ale funguje to. A tak jsem v klidu, i když sedím s kamarády fanoušky ať už na stadionu, nebo v osvěžovně u televize a snažím se to přesvědčení o konečném úspěchu přenést i na ně.

Když už jsem zmínil osobu trenéra Smetany, je dobré si přiznat, že ne vše je zalité sluncem a že i on se né vždy trefí taktikou či výběrem hráčů a někdy i jemu spadne pod pult falešný tón. Má však jednu obrovskou výhodu, a tou je lavička, která zatím vždy dokázala spolehlivě zakrýt a vymazat přehmaty či opomenutí v sestavě. Je to velké plus, které může mladý trenér využívat a v klidu nabírat zkušenosti bez většího rizika ztrát. Tenhle faktor je hodně důležitý. Když totiž víte, že hráči, na které se nedostalo v základu, násobně převyšují lavičku soupeře, můžete si dovolit více zkoušet a riskovat s vědomím, že pokud ukážete na kohokoliv z rozcvičujících se plejerů, nemůžete sáhnout vedle. Alespoň dosud to tak bylo.

Almási: „Chci se v Baníku bavit fotbalem, reprezentace je sen.“

Růsek, Růsek, Antonín Růsek. Toto jméno bylo dlouhou dobu při mnoha příležitostech skloňováno v souvislosti s jeho možným příchodem do Baníku. Tak dlouho jej měl Baník na seznamu vyhlédnutých posil, až mu ho vyfoukla Sigma, za což jí patří velký dík, jelikož i když se určitě jedná dobrého fotbalistu, jsou jeho výkony zatím matné v porovnání s leskem, kterým nás osvítila posila ze Slovenska.

Nevím, čí je to zásluha, že vedení Baníku obrátilo svou pozornost východněji a přivedlo Laca, ale vypadá to na velmi dobrý kauf. Přiznám se, že i když jsem o něm četl nějaké pozitivní reference, byl jsem v očekávání opatrný, a to i kvůli tomu, že pořizovací částka byla na ostravské poměry raketa a jak občas škarohlídi říkají: „Takových příchodů už tady bylo.“ O to příjemněji jsem nyní překvapen, jak velkou posilou se ukazuje, a to mám přitom pocit, že ještě zdaleka neukázal vše.

10 zápasů, 5 branek, z nichž poslední 4 v rychlém čtyřzápasovém sledu, ukazují, že aklimatizace Ladislava Almásiho proběhla zdárně a modrobílý útok získal velmi účinného bombera, který je do partyje, bo když nemůže vystřelit, tak nezištně přihraje. Ve vzduchu navíc kraluje a číslo 99 na zádech napovídá, že by mohl být hodně produktivní. S jeho nástupem na scénu se mi na mysl lehce vkrádá podobenství s podzimem 2003 a příchodem Marka Heinze.

No uvidíme, v každém případě je velice příjemné zjištění, že se Lacovi daří, plní si své sny o reprezentaci a fotbalem v Baníku baví nejen sám sebe, ale také i nás. Velká škoda, že se Slováckem bude chybět, bo sólistů, kteří umí ve správnou chvíli strhnout pozornost na sebe a pak zase když je potřeba, umí zapracovat pro kolektiv, po ligových trávnících zase tolik neběhá.

Fotbalu zdar a Baníku zvlášť!

Další články z:Co na srdci, to o Baníku

Komentáře nejsou povoleny.