Autor Baníkovský týden (303.)
Baník na rozdíl od podzimního měření sil vyslal na branku Slavie střelu. Sektor příznivců krále ze Slezské fandil do poslední minuty. A tím se dá považovat výčet pozitivních zpráv ze soboty za úplný.
Peklo v Edenu
Ty nadstavby nám byl čert dlužen. Trenérský štáb se rozhodl sestavu podřídit klíčovému utkání s Mladou Boleslaví a hráče, kterým by hrozila stopka, nenasadit. Ukázalo se, jak podstatný je rozdíl v kvalitě šířky kádru v porovnání s borci ze základu. Absence Letáčka, Kpoza (ano, v takových zápasech Kpoza), Bouly, Buchty, Riga a Ewertona jsou zkrátka v současném Baníku nenahraditelné. K výsledku a průběhu hry asi nemá cenu nic psát. Ne, že by nebylo co, bylo, ale slovy klasika: „Komu tím prospějete, co?“
Tak se spíš zamyslím nad tím, co nám zápas ukázal pro budoucnost.
Začít můžeme defenzivou. Opravdu není dobrá. Dát Baníku gól, se nezdá jako složitá věc, kolikrát soupeři šance přímo sami darujeme. A také se opakovaně stává, že naši hráči v přečíslení ve vlastním vápně koukají, jak soupeř zakončuje a doráží, aniž by se mu v tom aktivně snažili zabránit. Obávám se, že to žádný trenér nezmění. To je rys těch hráčů a reálným řešením problému je obranu zkvalitnit. Nakonec i stará fotbalová pravda říká, že tým se staví odzadu.
Trvalý problém je i na druhé straně hřiště, kdy z nějakého důvodu opakovaně doufáme, že se neproduktivní hráči v Baníku nějak zázračně probudí a začnou dávat góly. Baník mohl jít úplně v pohodě na Slavii do šaten za stavu 1:1. Jenže to by musel své šance či pološance využít. A to se dlouhodobě nestává.
Obrovský rozdíl mezi námi a Slavií jsem vnímal při autových vhazováních. V top soutěžích na to prý jsou speciální trenéři, ve Slavii je to také zjevně precizně drilovaná standardka s mnoha variantami zahrání. Je velký rozdíl hodit míč hráči do pohybu do volného prostoru, než si to o spoluhráče jen narážet zpět do stoje.
Další naprosto jasnou ukázanou je labilita některých hráčů. Tanka bych nevinil z žádného úmyslu, ale červená karta se za jeho zákrok dá akceptovat. On i někteří jiní možná z přemíry snahy v zápase, kdy jsou jejich výkony pod daleko větším dohledem agentů, předvádějí věci, které by jindy nepředvedli. Mentální stránka je něco, co leckterého hráče brzdí naplno ukázat, co v něm je. Možná to není jen otázka utkání jako bylo to na Slavii, možná je to otázka i těch zápasů domácích. A možná se nad důvody domácích ztrát zamysleme šířeji.
Proč se Baníku doma nedaří?
To je otázka za deset bludišťáků. Dalo by se to omlouvat nezkušeným mužstvem, větším tlakem na úspěch v domácím prostředí nebo ještě jednodušším tvrzením, že málo gólů dáváme a moc jich dostáváme, ale myslím, že ten problém má jiné příčiny. Nebo možná lépe více příčin.
První z nich bude náročný styl hry s vysokým držením míče a množstvím přihrávek. Soupeři tedy stačí vhodně bránit a v určitých fázích utkání nebo na konkrétní hráče zatlačit, získat míč a udeřit do otevřené obrany. Možná není náhoda, že Pardubice, snažící se také o aktivní fotbal, možná náročnější, než je kvalita mužstva, rovněž získaly více bodů v základní části na hřištích soupeřů (17) než doma (11). Tvořit a otevírat defenzivní bloky soupeřů je zkrátka vždy těžší než bránit a čekat na breaky.
Určitý dopad může mít i atletická dráha. Kdysi někdo spočítal, o kolik delší jsou prodlevy ve vracení míče do hry, když jsou podavači díky oválu mnohem více v permanenci a byla to čísla velmi vysoká. Míč byl v porovnání ve hře o několik minut méně než na stadionech bez dráhy. Možnost navázat hru rychlým hozením autu je pro náš styl hry rovněž žádoucí. Protože i ty tři, čtyři vteřiny navíc znamenají docela velký čas na zformování soupeřových obran. Vždyť za to se dá v pohodě uběhnout dvacet, třicet metrů. Nedá se nic dělat, ještě pár let s tím budeme muset bojovat.
Vliv nepochybně má i relativně menší výška našeho mužstva a s tím související schopnosti ve vzduchu tolik potřebné pro standardní situace na obou stranách hřiště. Aktivní, nátlakový způsob hry má potenciál jich získat hodně, ale právě takový tým je pak musí být umět přetavit ve výhodu. To se nám donedávna vůbec nedařilo.
Zajímavostí je, že domácí skóre 24:16 nám stačilo na 20 bodů, zatímco venkovní 24:23 na 25 bodů. Jak je to možné? Při pěti vítězstvích (Boleslav 2:0, Hradec 2:0, Teplice 4:1, Zlín 5:1, Budějovice 2:0) jsme vždy vyhráli nejméně o 2 branky, vždy inkasovali maximálně jednu a celkově měli z těchto pěti utkání skóre 15:2. Logicky pak na zbylých deset připadne skóre úplně jiné, a to dost hrozivé 9:14. Tedy v průměru více než jedna obdržená branka a méně než jedna vstřelená. A to k dobrým výsledkům vést nemůže. Každopádně by si klub měl udělat rozbor, znát názor trenérů, sportovního úseku, ale i hráčů, aby do dvou domácích nesmírně důležitých utkání v nadstavbě opravdu nic nepodcenil.
Tweet týdne
Chachaři nikdy nezklamou!
SEVERus a jeho sesivana kostata😂 pic.twitter.com/TGPi6msXof
— Filip Horák (@Filiprakk) May 4, 2024
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
