Čtyři události podzimu

Měl to být šturm, spanilá jízda, něco jako když pod šapitó vpustíš tygry a dav zašumí ohromením. Ostravská vlna se měla valit republikou a kolena usměvavých mažoretek oděných do modrobíla měla být proklatě vysoko. Po zápase ohňostroj a do té plánované slávy měla stovka nad znakem zářit zlatěji než zlatě. Hymna Baníčku my jsme s tebou měla být hymnou vítěznou. 

Těch mělo, či měla je tam až moc, ale takhle jsme si to snili, malovali, doufali v to a možná se za to i modlili. Já tedy určitě ano, ač modliteb neznaje.

To, že se vývoj podzimní části této sezóny ubíral cestou odlišnou od našich přání, se bohužel stává. Baník Ostrava tím není ničím výjimečný. Podobný osud potkal i věhlasnější skupiny mužů, kteří kopou do balónu, sjednoceni v jeden šik a oděni do stejných trik, jež se nazývají dresy, čímž tvoří základní kámen celku zvaného tým.

Co už k tomu dodat, čeština nabízí několik příměrů ať už jadrných, či laskavých. Mi však na mysl přistál jeden povzdech z polštiny: „No, nie udało się“

Zkrátka se to nepovedlo. Z plánované slávy zbyly jen části hesel a výzdoby k výročním oslavám. Takže umyjme okna, strhněme hesla z nástěnek a začněme plánovat znova. Ale pokud se chceme odpíchnout správně, je třeba zmapovat to, co rámovalo ne zrovna úspěšný podzim.

V anketě, kde jsem se ptal, jak vidíte a hodnotíte uplynulou půlsezónu, jste ji nejčastěji ohodnotili známkou 3. Tedy za lidovku. Proto s hodnocením průměrným hledím vstříc jarní části. Průměr je však pro nás, co máme bílé srdce a modrou krev, hodně málo. Zvláště v kraji, kde dnešní rekord znamená zítřejší plán.

Dovolte mi tedy zhodnotit podzim stoletého Baníku z pohledu čtyř událostí, které mi přišly zásadní.

1. Ten, co přijel vlakem

   Entrée bylo vskutku znamenité –⁠ přijíždějící vlak, poté správně zvolená značka piva, jež měla dát najevo, že tahle mise může být pro nového aktéra předznamenáním toho, jak hořká, ale také vítězná může být cesta, která na něj čeká. K tomu zněl z rádia známý bard. A na uvítanou spoluhráč, kamarád, který měl nového trenéra uvést na té správné straně.Byl jsem okouzlen uvítáním a co více, nadšen tím, že se vrátil zpět ten, jehož jméno se v Ostravě často v souvislosti s obsazením trenérské pozice zmiňovalo jako ideální.

   Pavel Vrba a sezóna oslav stoletého výročí vzniku našeho klubu –⁠ to spojení nemohlo znít lépe. Všichni jsme si to přáli a tuším, že pan Brabec byl tímhle přáním lidu v souvislosti s výročím hodně ovlivněn.

   Nedivím se mu. Hlas lidu, hlas boží. Hodně z nás a troufám si říci, že většina, si Pavla Vrbu na lavičce Baníku minimálně přála či o něm dokonce snila. Já jsem byl mezi nimi a po losu nové sezóny jsem byl přesvědčen o tom, že nás čekají zářné zítřky a úspěch nás nemůže minout. No nieuda… však víte.

   Těžko už teď rozebírat, proč Mise Vrba nedošla naplnění. Třeba se jednou, až se budou otevírat archivy, dozvíme, co bylo pravou příčinou.

2. Pavel Hapal

   Tady se přiznám hned na úvod, aniž by mi museli svítit výslechovým světlem do ksichtu, že pan Pavel Hapal nebyl v mých očích ideálním adeptem na uvolněné místo trenéra FCB.

   Snil jsem o tom, že se stane zázrak a dorazí třeba Martin Svědík, kdy tuším, že se ho stejně jednou dočkáme. Zamlouval by se mi velmi i Marcel Lička, nejen proto, že rovnice Baník + Lička byla často rovna titulu.

   Nestalo se, máme Pavla Hapala.

   První zápasy pod jeho vedením znamenaly znatelnou proměnu. Baník začal být více efektivní, Laco Almási se po zranění rozstřílel a také Lašty jakoby našel loňskou formu. Ale hlavně Baníček zase začal vyhrávat zápasy, které podle papírových předpokladů vyhrávat má. Často se stane, že s příchodem nového trenéra se změní nálada v kabině a ti, co se pod trenérem Vrbou necítili komfortně, dostali nový impuls a ti, co měli své jisté, musí znovu prokazovat, že jsou oprávněni vybíhat na trávník k úvodnímu hvizdu.

   Ztracené body po domácích prohrách s Teplicemi, Brnem a Budějovicemi byly asi hlavními hřebíky do rakve Pavla Vrby. A protože v dalších domácích utkáních se Slováckem, Boleslaví i Bohemkou byli Hapalovi svěřenci bodově stoprocentní, může Baník zimní pauzu využít k pohodovým debatám nad vhodným doplněním kádru pro jarní část sezóny.

   Je na místě si poctivě přiznat, že za zlepšením ve druhé části podzimu stojí příchod nového trenéra. Pevně věřím, že se úspěchy zejména na domácím hřišti pozitivně projeví v závěrečném účtování jarní části ligy.

3. Neočekávaný spasitel Srdjan Plavšič

   „Už od začátku se k tomu postavil tak, jak jsme od něj nečekali. Profík v každém ohledu.“

   Tímhle tweetem snad nejpřesněji popsal @MarekSamson93 ve dvou větách to, co mnoho z nás cítí, když přijde na přetřes téma hostování Srdjana Plavšiče.

   Když jsem se dozvěděl, že k nám na hostování zamíří Srdjan, měl jsem smíšené pocity. V mých očích přicházel hráč, který nenaplnil naděje do něj vkládané ať už ve Spartě, či Slavii. Hráč jehož výkony nedosahovaly výše cenovky, za kterou byl prodán a za jehož roční plat by se dalo pořídit 1,5 kloubového autobusu Solaris Urbino 18 ve vybavení, ve kterém brázdí Ostravu.

   Jeho dosavadní angažmá je zatím jízdou, jakou jsme tady už dlouho neviděli a během několika zápasů si svým přístupem a výkony dokázal získat srdce většiny fanoušků FCB, kteří jinak bývají velmi podezřívaví k posilám, které alespoň více než dvě pětiletky nežijí na dohled od kopce Ema.

   Není opravdu lehké porazit negativní emoce fanoušků ke všemu, co byť jen zavání hlavním městem.

   Stačilo pár zápasů, kdy nová akvizice dostala prostor ukázat, nakolik své hostování bere vážně a rázem bylo zaděláno na úspěch. S vervou, s jakou se prezentoval a jak více než profesionálně přistupoval k své misi v městě nad soutokem Odry a Ostravice, si získal převážnou většinu část sympatií náročných fanoušků Baníku Ostrava včetně mě, kdy jsem podlehl kouzlu jeho odhodlání se Baníku odvděčit za šanci prokázat, že je v rámci ligy rozdílovým a nadstandardním hráčem.

4. Luděk Mikloško

   Vypočítávat úspěchy, které tato braknářská legenda dosáhla, je zbytečné. Už jen to, že o něm fanoušci West Hamu United složili popěvek Ludo has come from near Moscow, dokazuje, jaké renomé tento sympaťák z Hané (která rozhodně není blízko Moskvy) získal v zemi, kde fotbal platí za více než náboženství.

   Buď pochválen moment, kdy pana Brabce napadlo oslovit Luďka Mikloška. Jeho vstup do vedení Baníku vnímám (a to ať se za to na mě Marek Jankulovski, ani Alois Grussmann nezlobí) jako nejdůležitější moment od návratu Baníku zpět do první ligy.

   „Luděk Mikloško nepotřebuje Baník, ale Baník potřebuje Luďka Mikloška.“

   Takhle jednoduše a přitom velmi trefně reagoval @homor1922 v Baník blog podcastu na otázku související s očekáváním, které přichází s příchodem pana Mikloška do vedení Baníku Ostrava.

   Po období, kdy se pan Brabec snažil zorientovat v džungli zvané ligový fotbal, učil se systémem pokus–omyl, přichází vstupem Luďka Mikloška do Baníku éra tvrdého profesionalismu. Éra, během níž může Baník mnohé získat.

   

   Vnímám pana Mikloška jako lakmusový papírek. Jsem přesvědčený o tom, že přichází s vizí či programem, který Baník může poměrně rychle dostat tam, kde ho všichni chceme mít. Na druhou stranu, pokud by jeho konání nebylo v Baníku přáno a on se rozhodl spolupráci s klubem ukončit, budu to vnímat jako vážný signál k tomu, že sny o silném a pohárovém Baníku dostaly existenční trhlinu. Věřím tomu, že mu nebude nikdo z vedení házet větve pod nohy a že si všichni zainteresovaní uvědomují, jak důležitý a možná zásadní benefit pro další směřování klubu s Luďkem do Baníku přišel. Nevyužít ho, by mohla být osudová chyba.

   Fotbalu zdar a Baníku zvlášť!

pavluscha