Pavle, sorry.

V neděli po utkání na mastnou účtenku
píše vzkaz vedení kdejaký kořala.
Veškeré zklamání shrnul do věty holé
a přidal vykřičník:
„Vyhoďte Hapala!“

Tato krátká a jednoduchá rýmovačka mi proběhla myslí po zápase v Plzni. Díval jsem se na to tenkrát v televizi a poznamenal si do mobilu pocit z atmosféry v hospodě, kde jsem zrovna s kamarády a dalšími fanoušky seděl.

Ve mně samotném i v okolí, které mě obklopovalo, hrál prim smutek, pocit zmaru namíchaný s mírným vztekem a vedle od stolu se na nás z očí spolusledujících dívala rezignace a dost možná i letargie. Naděje, která tam s námi ten večer před začátkem přenosu byla také, to těsně po půli zabalila a zmizela bez rozloučení. No, co vám budu vyprávět, bylo neveselo a chybělo už jen aby někdo na obsluhu zavolal:

„Natoč mi černé, Baník má dneska zase smutek!“

Nejen já, ale většina z nás, kdo jsme tam tenkrát byli, jsme viděli příčinu dlouhodobě špatných výsledků i hry v osobě Pavla Hapala. Však to znáte, co Čech, to trenér a když se v podobném tónu vyjadřují i fotbaloví odborníci, tak vám to přidá na odvaze. Co se s tím budeme mazat, je na koho ukázat, tak ať jde z klubu ven!

Když jsem pak šel za týden na Hradec, bylo mi úplně jedno, jak ten zápas skončí. Když vyhrajeme, jen dobře, ale když ne, také fajn. Bude nový trenér a z dáli na mě mávala naděje s tím, že to třeba bude lepší.

Osud někdy prokazuje, že má smysl pro humor. Když už se zdálo, že marnost zvítězí a bělavý jezdec vyrazil vstříc novému trenérovi s lákavou nabídkou i kupou dukátů, byl v půli cesty zastaven. Ve chvílích, kdy už nevěřil v udržitelnost trenéra ve funkci snad ani Luděk Mikloško, přišel bleskový závěr. Baník v nastavení s notnou dávkou štěstí zvítězil a mě napadlo, jaký by to byl fór, kdyby tohle vítězství nastartovalo obrat.

No a stalo se. Hra se postupně zlepšovala a s ní přicházely i výsledky. Ze začátku jsem je přičítal dobrému rozlosování a byl jsem v úsudku opatrný. Nicméně jsem také vnímal změny v tom, jak Pavel Hapal přistupoval k sestavě a hlavně v tom, že se v sestavě začínají objevovat hráči s aktuální formou.

První zápas, který naznačoval, že by nemuselo jít jen přízeň losu nebo o náhodu, byl ten domácí s Boleslaví. Tam jsem měl poprvé pocit, že se konečně jedná o vzestup formy a poprvé jsem přiznal zásluhu i Hapalovi. To, co jsem dlouho možná i záměrně přehlížel, totiž, že během léta přišlo do týmu hafo nových tváří a že prostě nějakou dobu trvá, než si to sedne, se dostavilo.

No, co mám dodávat více?

Tři body z Olomouce ve mně upevnily naději, že je Baník z nejhoršího venku a že na tom má svůj podíl i trenér, respektive celý jeho tým. Hned po závěrečném hvizdu a posledním přiťuknutí na Baník jsem si slíbil, že provedu sebekritiku a omluvím se za svou netrpělivost a nedůvěru, kterou jsem jej častoval. Tak tedy po ostravski krátce:

„Pavle, sorry.“

Ovšem pozor, tady můj blog ještě nekončí.

Často jsme si po neúspěšných zápasech korespondovali se Zdeňkem Perutkou a spolu žehrali na osud, že nám seslal Hapala. A proto mě napadlo jej oslovit, zdali i on nechce přijít s příspěvkem k tomuto tématu.

Jsem rád, že Zdeněk neschoval hlavu do písku a velmi podstatně do mého blogu přispěl.

Zdeno, děkuji moc.

Upřímně, když se stal Pavel Hapal loni na podzim trenérem Baníku, nebyl jsem z toho nadšený.

Proti Pavlu Hapalovi lidsky nemám vůbec nic. Ale vnímal jsem ho jako trenéra, který v posledních letech nikde moc neuspěl. Po pár měsících konec ve Spartě a na lavičce seniorské reprezentace Slovenska také dlouho nevydržel. Ano, U21 Slovenska dovedl na Euro a se Žilinou získal titul a dostal se s týmem do základní skupiny Ligy mistrů. Ale pořád jsem ho bral jako ne úplně výrazného lodivoda, který nikdy jako kouč neprorazil ve větším klubu. A nevěřil jsem tomu, že to dokáže zrovna u nás.

Po jeho nástupu se mi naše hra celkem líbila. Ano, nebylo to něco úžasného a určitě tam hrál roli i efekt nového trenéra. Ale Baník v těch sedmi podzimních zápasech pod novým trenérem herně nepropadl. Sice se prohrálo v Plzni a na Slavii, ale ani tam to nebylo špatné. Problém z mého pohledu nastal od domácího zápasu s Jabloncem. Baník hrál každý týden hůř, bylo to často i horší než za některých předchozích trenérů, žádné světlo na konci tunelu, reakce trenéra v jednotlivých zápasech prakticky nulové a po prohře v Budějovicích jsem byl přesvědčený, že Pavel Hapal musí skončit.

Velmi jsem se totiž bál toho, že v příští sezóně bude do Vítkovic jezdit Chrudim, Táborsko a podobné družiny. Díky změnám v sestavě a možná i trochu díky štěstí, které však k úspěchu patří, se náš mančaft vyhnul nejhoršímu, ale i tak jsem z toho neměl vůbec dobrý pocit. Když k tomu přičtu trenérova některá hodně nešťastná vyjádření, byl jsem z celé sezóny hodně unavený, možná až letargický.

Před začátkem letošního ročníku jsem považoval Pavla Hapala za horkého kandidáta na prvního odvolaného trenéra ligového ročníku 2023/24. To říkám naprosto otevřeně. Ano, faktem je, že do Baníku v létě přišly kvalitní posily, za což si zaslouží kredit zejména Luděk Mikloško, ale ani tak jsem Hapalovi absolutně nevěřil.

Všechno se však obrátilo k lepšímu díky domácímu vítězství nad Hradcem. Tam týmu a hlavně samotnému trenérovi teklo do bot. Baník tu partii s obrovským štěstím zvládl a nastal zlom. Zlom, na který si možná ještě vzpomeneme. Tým si začal věřit a ověřil si, že to půjde. Někdo může říct, že ta výhra byla spíše dílem náhody, ale když potom celkem v pohodě porazíte Budějovice, Boleslav, Zlín, vyhrajete v Olomouci a celkově neprohrajete 8 utkání v řadě, tak už to za mě není jen o štěstí.

Úplně už nesouhlasím s tvrzením, že teď vyhráváme jen díky kvalitním individualitám. Tohle můžete tvrdit ve chvíli, kdy se štěstím urvete jeden, dva zápasy. Ale ne v momentě, kdy neprohrajete osm utkání. Svůj podíl na našem zlepšení má pochopitelně i Pavel Hapal. Můžete mít v týmu dobré individuality, ale když nemáte solidního trenéra, tak jsou individuality k ničemu. Říkat, že je to jen o individualitách, je z mého pohledu trochu neuctivé vůči trenérovi. Hapal stabilizoval sestavu, dal trochu větší prostor hráčům, kteří dříve nebyli až tak vidět a všechno do sebe konečně zapadlo. Jsem za to upřímně rád a to píšu, jako někdo, kdo ještě nedávno chtěl jeho odvolání a byl k němu velmi kritický.

Važme si toho, kde v současnosti naše mužstvo je, važme si toho, že se nám teď daří a zkusme myslet více pozitivně. Kritika je naprosto v pořádku, k fanouškovství to patří, ale někdy se mi zdá, že té kritiky je na sociálních sítích i po vítězných zápasech až zbytečně moc. Tak na to prosím mysleme.

BP!

Na úplný závěr přicházím jako vždy s výzvou, ať je na nejbližším domácím zápase s Jabloncem plný dům. Soupeř sice zrovna nevoní exkluzivitou, ale nechodíme přece na soupeře, nýbrž na Baníček. Domácí návštěva nám jde postupně nahoru, ale už by to opravdu chtělo pokořit tu magickou desítku. Jo, ale ještě předtím vyrazme pro body do Teplic!

Fotbalu zdar a Baníku zvlášť!

pavluscha