Milan Jirásek: Podzim vs. Jaro a zamyšlení nad rolemi #8 a #10 v systému 4-2-3-1
Ve druhé polovině letošní sezóny dostal Milan Jirásek více prostoru v základní sestavě a stal se na úkor Roberta Hrubého první volbou do středu zálohy vedle Adama Jánoše. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl porovnat jeho podzimní statistky s jeho výkony řečí čísel na jaře. Byť data nejsou tak jednoduše porovnatelná, co se týká Milanovy výkonosti jako takové, z důvodu silnějších soupeřů ve druhé polovině soutěže, jiného herního systému a i jiné pozice (na podzim MJ alternoval i na pozici #6, kdežto na jaře hrál ryze #8), dají se z uvedených čísel vyvodit mnohé zajímavé závěry. Výstup statistických dat pochopitelně vždy záleží na interpretaci, ale z mého pohledu data vypovídají o následujícím.
Pozice #8 je v Kozlově 4-2-3-1 nižší než v Páníkově 4-4-2. Což je logické, neboť druhý útočník teď hraje v nižší pozici, kdy je stažen na podhrot s rozdílnými úkoly. Po záložníkovi #8 teď tedy není vyžadováno tolik kreativity, jako tomu bylo v minulosti. Z toho také plynou Jiráskovy kategoricky horší statistiky směrem dopředu a relativně lepší práce do defenzivy.
Z předchozího bodu dle mého názoru vyplývá zajímavá informace, co se týká posily na pozici středního záložníka. Oproti všeobecně uznávanému názoru si nemyslím, že je do našeho systému vhodné na tuto pozici angažovat tvůrce hry. A troufnu si tvrdit, že si to nemyslí ani sám trenér Kozel. Pro tuto hypotézu mi nahrává i dnes zveřejněná informace, že se Baník pokoušel angažovat Dominika Janoška. Tedy hráče, který je silný, relativně pohyblivý a nadprůměrný jak směrem dopředu, tak dozadu. Další Janoškovou silnou stránkou pak je schopnost udržet míč a distribuovat jej na své kreativnější spoluhráče.
A tady se konečně dostáváme k jádru celého problému. Útočná hra Mladé Boleslavi funguje z velké části díky Lukáše Budínského (v této sezóně 13+5), který je krom svých střeleckých kvalit také z pozice podhrota skvělým tvůrcem hry, přičemž Janoškova role spočívá více v soubojích, ve sbírání druhých míčů a v množství naběhaných kilometrů oběma směry než v kreativitě. Pozici #10 u nás dlouhodobě okupuje kvalitně hrající Kuzma (letos 9+1). Jenže jak lze vidět i z jeho statistiky kanadských bodů, na této pozici hraje více jako druhý útočník, než jako hlavní mozek ofenzivy, byť je dle mne nově vyzýván ke hře hlouběji v poli, než je zvyklý z minulosti a než mu možná také velí přirozenost.
Otázkou však je, zda by nám akvizice box-to-box záložníka typu Janoška přineslo kýžený efekt, pokud by trenérský tým trval na obsazení pozice #10 Kuzmou. Jako alternativa se tím pádem nabízí využití srbského záložníka na krajní pozici, přičemž podhrotová pozice by se pak mohla řešit buď Davidem Buchtou, který pro ni má skvělé předpoklady, nebo Šášou, kdy se v nadcházející sezoně patrně bude spoléhat na jeho spolupráci s Tomášem Zajícem z jejich společného působení na Slovácku. Na diskutované pozici by se však dal využít právě také Milan Jirásek, což sice může znít na první pohled překvapivě, jenže tento hráč i ze své pozice dokázal za celou sezonu připravit nejvíce gólových šancí z celého týmu (20, společně s Fillem, avšak za výrazně menší porci minut). Je pak škoda, že z jeho přihrávek dali jeho spoluhráči jen jeden jediný gól, přičemž po podobných pasech z kopaček Martina Filla Baník vsítil branek pět. Jeho případné vysunutí do vyšší pozice by tedy také mohlo nést kýžené ovoce, také s ohledem na jeho poziční nedůslednost při bránění. Jedná se však o vyloženě alternativní variantu, obecně cítím, že by Milanovi nejlépe mohla sedět pozice nejvysunutějšího hráče ve tříčlenné záloze.
’96, Ostrava born and raised. Baník sleduji od 15 let, letos tedy spolu slavíme krásné desáté výročí. Po dvou letech strávených v zahraničí nastal v září 2020 čas se vrátit domů a věnovat se v životě věcem, které mají smysl. Třeba této blogové platformě, nahrávání podcastů, psaní o fotbale a trénování TJ Unie Hlubina B 🙂
„The decisions you make and the actions that follow are the reflection of who you are. You cannot hide from yourself.“
