Baníkovský týden

Baníkovský týden (156.)

Rozbalit přípravný tábor v Kroměříži má pro fanoušky Baníku spoustu výhod. Hanácké Versailles je pro fanoušky z Ostravska dobře dostupné a návštěvu přípravného utkání lze spojit s rodinným výletem. Zahrady, pávi, mešní  vína, pivo, památky a k tomu fotbal? To je fajn kombinace. 

O zemité historky člověk také není ochuzen, což dokládá má zkušenost z místní restaurace, kam přijde asi osmdesátiletá babča se synem a snachou, oběd začne Fernetem, a když si chce snacha objednat lososa, tak ji pošle do pr…. a objedná koleno, protože ,,to je na rozdíl od lososa opravdové žrádlo.” Na útulném stadionku místní Slavie jsem pak viděl jinou babču, která na výletu spíše s vnuky než se syny vyprávěla o návštěvách Katovic. Nechyběla legenda fanouškovského reportérství Kulajar z banicek.com, ani spousta dalších známých tváří ze stadionů, třeba téměř kompletní Stravenky on Tour a řada tátů, kteří vzorně věnovali sobotu svým potomkům. A kdo na rozdíl od nich utkání neviděl, může tentokrát litovat.

Ve hře Baníku se totiž objevily některé rozdílné prvky. Nemluvím jen o nové snaze jinak řešit autová vhazování (práce Honzy Baránka), který má standardky na starosti. Jak jinak? Vhazující hráč dává na nohu nebo hlavu spoluhráče, který z první prodlužuje do běhu na třetího spoluhráče. Provedení někdy drhne, ale až se to vypiluje, může to být slušná zbraň a nečekané zrychlení hry. Dále se nápadně často a hodně krajní záložníci při ofenzivních akcích stahovali do těsné blízkosti útočníka, čímž zaprvé zvyšovali tlak do vápna soupeře a zadruhé otevírali prostory pro krajní obránce (podpora ofenzivy se lépe dařila Fleišmanovi, než na druhé straně Sannehovi, který tradičně obstál dozadu, kromě situace, kdy zpětnou přihrávkou namazal do brejku soupeři). Vlastně to, co se celou dobu snažil hráče naučit Kozel. 🙂

Zajímavá byla i organizace defenzivy. Obranná čtveřice nastoupila ve složení, kterou lze brát do startu ligy za tu ideální z pohledu trenéra. Svozil si často dirigoval pokyny spoluhráče před sebou, přičemž ti, kteří neumí česky dostávali pokyny od Laštůvky, který si díky novému dresu koleduje o přezdívku Pinkie Pie. Pamatuji doby, kdy brankáři byli v zeleném dresu s černýma trenkama a vrcholem výstřednosti bylo, když místo jedničky byla na zádech dvacet dvojka. 🙂

Fanouškovská obec stále řeší, kdo je alternativou za Jánoše, protože post štítového hráče se zdá jako jediný nezdvojený. V přípravě se za něj na tuto pozici za stáhnul Kaloč a přišlo mi, že to fakt to pravé místo pro něj není. Je ale možné, že skutečně v případě absencí Jánoše záskokem na pozici bude. Pořád lepší jeden hráč, který hraje častěji, než dva, kteří se nerozvíjí.

Velmi dobře vypadal po fyzické stránce Azevedo. Že je hodně v pohybu jsme zvyklí, ale v jeho případě jako by silové tréninky skutečně přidaly na výbušnosti a chodil do sprintů častěji než dříve. Chvíli si zahrál i v pozici středního ofenzivního záložníka a nevypadalo to špatně. 

Dost kritický bývám k Yiru Sorovi, tak ho tentokrát pochválím za hezké potažení míče a jeho perfektní nasměrování do vápna soupeře, z čehož vytěžil Laco Almási svou premiérovou branku za Baník. Dozadu je Sor děsný lajdák, několikrát zůstal místo návratu pod míč viset nahoře jako poslední. Směrem dopředu ale budí respekt, jak dokázalo i zoufalé volání jednoho z hráčů Líšně: ,,Sor, Sor, pojďte blíž, ať se nerozběhne.” A je to tak, jeho rychlost je mimořádná a účinnou obranou jsou buď fauly, nebo zdvojování. Což pak soupeřům omezuje možnosti bránit jiné prostory a jiné hráče. 

Zmíněný Laco Almási mi pak udělal velikou radost. Síla ve vápně, schopnost dostat se do zakončení a přitom pozor, na vysokého hráče překvapivě dobrá rychlost. Přidejte jeho vnímání prostoru a spoluhráčů v něm – tohle může být velká trefa. Jen škoda, že se často dopouští zbytečných faulů, převážně rukama, jak se to vysokým hráčům stává (vzpomeňte třeba na Smolu). Nebyl jsem sám, komu připomínal Mageru v nejlepší formě (útok Magera – Střihavka byl kdysi fakt dobrý) a jestli bude pravidelně ,,trefovat zařízení”, tak se možná ani nedočká některých reakcí, které Magerovo přiblížení míči na Bazalech dlouhé roky provázely. 🙂 Jej, asi mám v Lacovi nového oblíbence.

Hráči na hřišti si vychutnali výhru po slušném výkonu, hráči na tribuně k pobavení fanoušků nějaké to pivo (nealko, pokud si do něj tedy nešoupli na tajňačku nějakou tu vodku a celkově to bylo fajn dopoledne.

Kádr Baníku vypadá po letní pauze dobře. Mám z toho mimořádně dobrý pocit. Důležité věci se však udály i v záležitostech ekonomických. Mezi partnery Baníku přibyl nový a staronový partner. Po létech marných námluv bohaté nevěsty z Nošovic se zadařilo, a korejská automobilka Hyundai se stala partnerem akademie klubu. Jednání o této podpoře trvala přibližně rok a k rozhodnutí automobilky přispěl i fakt, že mezi třemi tisícovkami nošovických zaměstnanců je mnoho fanoušků Baníku. Fortuna se pak po dlouhé pauze vrací k podpoře Baníku na poli ligovém. A jedná se o podporu významnou. Událost je to z hlediska bilance rozpočtu klubu vlastně docela blízká prodeji jedné opory klubu ročně. A to je sakra v kase znát.

Ne, že by v Baníku nebylo co zlepšovat. Můj námořnický instinkt suchozemce přesto říká, že vítr začíná konečně foukat do plachet a tím, kdo to může pokazit je hlavně sama posádka lodi…

BP!

PS: Divočiny na poli příchodů již nenastanou, přehled v tisku dříve uvedených posil už tedy nemá smysl opakovat.

Další články z:Baníkovský týden

Komentáře nejsou povoleny.