Autor Baníkovský týden (198.)
Ztracená generace. Tak se nazývali autoři literatury, kteří reflektovali svou zkušenost z fronty první světové války ve svých dílech. Snad toto označení neožije ve spojitosti s dorůstající nadějnou generací odchovanců Baníku.
Nejprve jsme mohli ze supertalentů odepsat ofenzivní hráče Wojatschkeho a Barkova. Bylo to neradostné. Následoval zatím ne zcela úspěšný Drozdův přerod do dospělého fotbalu, prodej Grygara, Śmigův odchod do Slavie a nejnověji očekávané pláchnutí Kukučky do Sparty. Mohli bychom u každého hledat důvody a argumenty, kdo je tím vinen, zda klub, hráč, agent, nebo rodiče, ale ono je to vlastně jedno. Nakonec jsou to ztráty, které musí Baník platit na přestupech.
Zajímavou informací též je, že spíše než mládežnickým supertalentům se v Baníku přerod do dospělého fotbalu podařil těm, kteří tuto nálepku neměli, třeba Buchtovi či Kaločovi. Proč se to tak děje, je také na zamyšlenou. Stejně jako přestupy hráčů na posty, kde pak zabírají místa vlastním odchovancům. Když člověk slyší chválu na brankáře Hrubého, tak jenom doufá, že prodloužení smlouvy Honzovi Laštůvkovi bylo děláno s tím, že za další rok bude nahrazen právě z vlastní líhně.
Zmíněný Kukučka byl jedním ze dvou třaskavých témat, které v minulém týdnu vypustil Deník Sport. Druhým byla informace, že Koncevoj již v Baníku není a vrátil se do Běloruska. Obě informace nebyly bleskem z čistého nebe, přesto se je většina příznivců dozvěděla z novin. Ve chvíli, kdy klub již podle všeho věděl, že Kukučka může odejít, zveřejnil informaci o jeho rehabilitaci na klinice. A to je dle mého názoru chyba. Stejně tak považuji za nepříliš šťastný onen konfrontační způsob, kterým klub následně Kukučkovu situaci komentoval, přičemž ty podstatné informace seděly. A také bych se divil, kdyby klub nedostal příležitost se přímo do textu vyjádřit, tudíž nejspíše předem věděl, že takový článek vyjde a mohl sám reagovat jako první.
Nepíšu to proto, že bych měl pochopení pro jednání hráče. Nemám, lidsky s takovým postupem vůči klubu a majiteli nesouhlasím a nepovažuji ho za férový. Situaci se Śmigou prostě klub zvládl komunikovat lepší formou, přestože byla podle mého mnohem bolestnější vzhledem ke stavu, v jakém hráč z klubu odchází. Dodám ale ještě, že každý svého štěstí strůjcem a že kdo za Baník hrát nechce, ať jde.
Další třaskavé téma může vyplavat záhy, a to je odstavení hostující trojice Ekpai, Falta a Janošek, které rovněž nebylo komunikováno s veřejností. Skončila tato trojice s trenérem Smetanou? Vyhodnotil klub již nyní, že ani u jednoho opci neuplatní? Pokud klub po pár týdnech zjistil, že je nepotřebuje a potřebovat nebude, kdo je za jejich chybné přivedení odpovědný? Nejsou to příjemné otázky, ale strkat hlavu do písku před nimi nejde. Nebo to opět skončí zlou krví.
Na Slovácko jel Baník s cílem vykřesat poslední naději na čtvrté místo. První poločas naději skutečně živil, Baník vedl a byl lepší. Ve druhém poločase nás však domácí přejeli 3:0 a ukázali, že čtvrté místo je právem jejich. Ze tří vzájemných konfrontací uhrál Baník bod, Slovácko sedm. Přesto to nebyla jen marnost, Baník se snažil hrát fotbal, ne kopanou, Jaroň i Smékal opakovaně ukazovali, že na ligu mají a za jejich ohrávání zaslouží Tomáš Galásek pochvalu. Smékal mi na hřišti připomíná Krmenčíka v půlroce, kdy v Baníku hostoval z Plzně a také alternoval i na kraji zálohy. Má rychlost, výšku i pohyb. Je dobře, že klub reagoval na jeho výkony rychle a uzavřel s ním novou smlouvu.
Celkově zápas dle mého nejlépe vystihují dvě vytržené věty z předzápasových a pozápasových rozhovorů s trenérem Galáskem. Přijeli jsme vyhrát a zlomilo nás vyrovnání z penalty. Baník by ale neměl mít tým, který se nechá tak lehce zlomit.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
