Překvapení podzimu

Někdy se stane, že i když se situace vyvíjí tak zle, že už je to v ……, přijde nečekaný zvrat.

Přesně to se stalo 5. května 2014, když jsem ve Sportbaru Racek sledoval, jak Baník ve 35. minutě prohrává se Sigmou 2:0, má tři zraněné hráče, tím pádem vyčerpaný počet střídání a naděje na záchranu v 1. lize jsou zatraceně daleko.

Sedím, tupě sleduji přenos a i když mi něco říká, že ještě není konec a že se snad něco stane, ptám se kamaráda, jestli ví kde je Vlašim, že se tam v příští sezóně  podíváme. A v tom začne obrat, který vyvrcholí ve třetí minutě nastavení, kdy se v poslední akci utkání dostane k míči v té době pro mě né moc známá posila Baníku Carlos Dyjan de Azevedo a běží na bránu. Ve Sportbaru to začne hučet, kolega od vedlejšího stolu v bílém dresu a šálou kolem krku se postavil a řve na obrazovku „jeď, kurva jeď!“ Následuje zaseknutí, klička a střela, která lízne břevno a skončí v síti…

Výbuch nadšení, řev, hospoda se otřásá a mě někdo slije pivem. Vzhledem k průběhu zápasu se neuvěřitelné se stalo skutkem. Baník slavně zvítězil a i díky tomu udržel ligu pro Ostravu i na další sezónu.  V mé paměti utkví chlapecký úsměv a jméno střelce.

Pokud překvapení, tak jen příjemná.

Když se zamyslím, jak nejlépe popsat své pocity z této divné covidové sezóny, tak chci vyzdvihnout něco příjemného. A tím pro mě byl návrat Carlose Dyjana de Azeveda (dále už jen Carlose, bo je to moc dlouhé a blbě se mi to skloňuje) do základní sestavy a vlastně do Baníku jako takového. Rozumím tomu, že mu spousta fanoušků nemůže zapomenout jeho dezerci do města nad Seinou. Pravda, nebylo to správné, čestné, hezké. Já zase na druhou stranu od lehkovážných, věčně rozesmátých Jihoameričanů nikdy neočekávám, že by si nějak lámali hlavu s přílišnou loajalitou, navíc když máte jako agenta týpka, který by svého klienta prodal i do severokorejské ligy, pokud by z toho měl tučný bonus za přestup.

Takže já jsem s jeho návratem do modrobílých barev, pokud byl podpořen odpovídajícím výkonem, zase tak velký problém neměl.  A co si budeme povídat, výsledky se dostavily hned po té, co byl zařazen zpět do Áčka.

S Pardubicemi 1+1 , v Teplicích 1+0, v Opavě 1+0, v Boleslavi 1+1, s Olomoucí 1+0, v Brně 1+0. Podzim tedy zakončil s bilancí 6+2, což ho řadí na první místo v produktivitě FCB. Teď by mohl kdokoliv namítnout, že tři góly byly z penalty, ale když si vzpomenu na dobu nedávno minulou, kdy borci jako Bary, Filous, Flaška či Zio penalty zahazovali, tak tři penalty proměněné v řadě už mají svou váhu, navíc, když dvě z toho znamenaly zisk tří bodů. Co se týká ofenzívy, tak v současné době není v Baníku platnějšího hráče.

Nevím, co je příčinou  zlepšení Carlosových výkonů. Zda stálá snaha získat novou smlouvu, domluva ultras, otcovství a nebo jen pouhé uvědomění si faktu, že lepší býti platným hráčem v Baníku, než snít o nabídce z lepší ligy, která nepřijde. V každém případě pro mě byly výkony hráče s číslem 91 příjemným překvapením covidového podzimu a myslím, že nejen pro mě. Když přitom pominu stále perfektní fazónku Honzy Laštůvky, tak právě Brazilec s blond přelivem má velkou zásluhu na tom, že podzimní část sezóny ohodnotila většina z fanoušků na Twitteru známkou chvalitebnou.

Jen tak dál Carlosi.

pavluscha