Sigma-Baník a drobné rozdíly

Otevřeně přiznávám, že jsem byl k dosavadnímu působení Ondřeje Smetany určitě o něco kritičtější a obezřetnější než většina fanouškovské obce. Asi to bude hodně zapříčiněno tím, že se jen nerad nechávám unést rychlými soudy a přehnaným nadšením nebo naopak přehnanou kritikou na straně druhé. Není mi zkrátka úplně vlastní tvořit závěry na základě jednoho či dvou utkání, ať už po velmi dobrých či velmi špatných výkonech.

Na hře pod novým trenérem jsou zcela jistě patrné změny. Tyto změny jsem však primárně připisoval efektu nového koštěte a vyčištění docela zatuchlé atmosféry v kabině. Nahrával tomu i náhle zjednodušený způsob fotbalu, který většinou nese spíše jen krátkodobý efekt. Zápasy Baníku mi přišly ale leckdy jednoduché až příliš a byť přinášely solidní zábavu, postrádal jsem v nich atraktivitu spojenou se zajímavými taktickými prvky. Nemluvě také o tom, že poněkud nelibě nesu zhoršení postavení pro leckteré hráče, jejichž hra mě skutečně baví. Jmenovitě se jedná o Martina Filla, Kubu Pokorného a Daniela Tetoura.

Ne že by si mě snad trenér Smetana po zápase se Sigmou definitivně získal (a hlavně ne že by to snad měl být jeho cíl :-D), ale musím říct, že mě sobotní zápas na Sigmě skutečně bavil. Oproti jiným utkáním jsme mohli sledovat například zajímavou změnu, kdy se Sanneh nedržel toliko na lajně jako v předchozích utkáních, ale vzhledem k tomu, že se v pravém křídelním prostoru vyskytoval vždy pravonohý hráč, stahoval se Gambijec více do středu pole, kde mohla lépe vyniknout jeho kvalita v osobních soubojích. Na levé straně pak byl po delší době využit Dan Holzer, kterému byl vytvořen prostor pro průniky po křídle, většinou striktně jen po hranici soupeřova pokutového území. S ohledem na to, jak Sigma rychle otáčí hru směrem nahoru, se jednalo o sympaticky vybalancované riziko.

Speciální pozornost bych však chtěl věnovat dvěma individuálním výkonům hráčů, u kterých je za poslední dobu patrný značný posun. A to výkonu Filipa Kaloče a Carlose Azeveda.

To, co mě na Filipově hře v posledních utkáních baví, je jeho chuť do hry. Najednou to není ten leckdy bázlivý hráč volící příliš jednoduchá, až alibistická řešení. Teď má totiž chuť hrát s míčem na kopačkách a iniciovat hru celého týmu. Krásným důkazem budiž situace při autovém vhazování z vlastní poloviny z přelomu 15. a 16. minuty:

Podobnou iniciativu, kdy se Filip odpoutá od bránícího hráče a jde si pro míč, jsme u něj viděli pod trenérem Kozlem jen zřídka.

Ještě výraznějším prvkem je však Kaliho vyvážení míčů:

Okamžité otočení směrem k zařízení a využití svého dlouhého kroku. V první fázi zvládl Filip tuto situaci skvěle. Za povšimnutí stojí také aktivita celého mužstva, kdy do protiútoku rychle přecházelo hned šest hráčů Baníku.

Druhý okamžik, při kterém mě Kaloč zaujal, přišel o několik minut později po standardce Olomouce:

Hlad při napadání, vystižený úmysl soupeře, výborná práce tělem završená faulem, za který dostal Zmrzlý žlutou kartu.

Třetí podobný moment nastal v 65. minutě:

Zde nabral Filip míč už na hranici vlastního vápna, vyvezl jej až na půlku, navázal při tom na sebe hned tři hráče soupeře a po předání míče na Dana Tetoura byl navrch ještě faulován.

Ve všech těchto třech situacích se krásně projevily silné stránky Kaliho hry. Přímočarost, krytí míče, dlouhý krok a práce tělem. Ideální to parametry pro box-to-box záložníka. Hráče který nevyniká ani svými defenzivními kvalitami, ani nápaditými přihrávkami, ale mužstvu pomáhá svou podpůrnou rolí na obou stranách hřiště. Na vlastní polovině primárně při sběru míčů, jejich vyvážení směrem dopředu, osobních soubojích a s ohledem na Filipovu výšku i ve vzduchu. V útočné části hřiště pak míče spíše předává svým kreativnějším, resp. ofenzivnějším spoluhráčům a dále může být nebezpečný ať už střelbou zpoza vápna anebo i útokem z druhé vlny přímo v šestnáctce.

Je jen dobře, že je Kaloč nově využíván v právě této roli. Není a asi ani nikdy nebude šestkou, chcete-li štítovým záložníkem. Tam jde totiž až příliš vidět jeho pokulhávající poziční hra, která je pro roli šestky zcela zásadní. Při rozehrávce do zformované obrany soupeře se pak Filip zjevně také necítí nikterak komfortně. Právě proto skutečně cením krok trenéra Smetany, který se nesnaží z Kaliho dělat to, co není, ale radši jej využívá takovým způsobem, aby vynikly jeho přirozené přednosti.

Závěrem části věnované mladému středopolaři bych chtěl ještě reagovat na jeho pozápasové vyjádření, že doufá, že tady bude hrát ještě dlouho. Já naopak doufám, že bude Kali ve svém progresu pokračovat, vypiluje v čem vyniká a zapracuje na svých slabinách tak, ať může brzy pokračovat na věhlasnější adrese 🙂

Druhým hráčem, kterému se chci blíže věnovat, je Azevedo. Kontroverzní postavička, kterou jsem ještě před zhruba dvěma lety herně skutečně moc nemusel. Ano, čas od času dokázal předvést kousky, kterými na sebe upoutal pozornost, ale míčové parádičky mě skutečně moc nenadchnou, jsou-li pouze efektní a postrádají jakoukoliv efektivitu. A tak tomu v případě Brazilcových kousků skutečně většinou bylo. Když k tomu přičtu tehdejší nevyrovnanost výkonů, povětšinou špatná řešení v předfinální a finální fázi a zejména nedostatečné vnímání týmové taktiky směrem do defenzivy, považoval jsem tehdejšího Carlose za hráče, kterého by bylo lepší se zbavit. V posledních měsících, už za působení Luboše Kozla, na sobě však nesmírně zapracoval. 

Hraje ve vysokém nasazení, pracuje pro tým, má velice silný střed těla, což mu pomáhá v osobních soubojích a také zapracoval na řešení situací v útočné třetině hřiště. Není pak náhodou, že letos prožívá svou nejproduktivnější sezónu.

Jedna ze situací, ve které potvrdil své zlepšení v nasazení a práci bez míče, nastala ve 21. minutě:

Dobrý odhad na míč, předskočení soupeře a hned na to druhý vyhraný souboj, ve kterém těžil ze své vyšší rychlosti. Po něm následovalo okamžité otočení směrem do útoku, které však bylo zmařené soupeřem. Takový tlak na soupeře při hře bez míče, jsme u Azeveda v minulosti příliš často neviděli.

Jeden z highlightů zápasu proběhl ve 36. minutě:

Po Mandousově nedorozumění s kapitánem Romanem Hubníkem předvedl Carlos skvělý start na míč, po kterém přerušil soupeřovu přihrávku. Odměnou mu pak bylo celou akci i zakončit. Bohužel nikoliv gólově.

Zajímavá situace nastala také v 56. minutě:

Po vysokém míči Azevedo lépe odhadl trajektorii míče a využil svou sílu, čímž si odstavil Poulola tak, že v tomto vzdušném souboji s o dvacet centimetrů vyšším Francouzem vyhrál. Působivé.

Všechny tyto drobné situace, ať už v podání Kaloče, nebo Azeveda krásně prezentují výkonnostní posun obou hráčů. Z většiny se jedná o práci bez míče a řešení situací krátce po jeho získání. Tyto aspekty jsou ve dnešním fotbale zcela klíčové, primárně ze dvou důvodů. Jen dobrá práce bez míče totiž vede k jeho zisku a možnosti zaútočit. A rychlý, přímočarý útok do rozhozené obrany bývá velice často smrtelný. Protože jak řekl José Mourinho: „Kdo drží míč, riskuje jeho ztrátu.“

Jen tak dál! 🙂

MBuki7

’96, Ostrava born and raised. Baník sleduji od 15 let, letos tedy spolu slavíme krásné desáté výročí. Po dvou letech strávených v zahraničí nastal v září 2020 čas se vrátit domů a věnovat se v životě věcem, které mají smysl. Třeba této blogové platformě, nahrávání podcastů, psaní o fotbale a trénování TJ Unie Hlubina B 🙂

„The decisions you make and the actions that follow are the reflection of who you are. You cannot hide from yourself.“