Autor „Srbský řízek“ Kuzma
Pokud by se mě před pár lety někdo zeptal na to, co se mi na první dobrou vybaví při vyslovení názvu Srbsko, asi bych odpověděl…
Jugoška, Bělehradský kotlet, Nikola Tesla, Emir Kusturica. A to by bylo asi tak vše. Ve druhém sledu by mi na mysl vyvstalo jméno Vladana Milosavljeva, který v Baníku odehrál 33 zápasů a třikrát rozvlnil sítě našich ligových soupeřů. Paradoxem této země je, že mnoho slavných osobností hlásících se k srbské národnosti se vlastně narodilo mimo území Srbska. No a to je také případ chlapa, jehož výkony a dle mého i příkladný přístup k plnění povinností plynoucích ze smlouvy s Baníkem Ostrava zapříčinilo, že se stal mým oblíbencem.
Ano, jak hovoří titulek, jedná se o sympaťáka s číslem 11 na dresu, Nemanju Kuzmanoviče.
Když do Baníku v roce 2019 přišel, byl jsem tenkrát na Twitteru nováčkem, ale dodnes si přesně pamatuji, jak se mě Homor otázal, jak jeho přestup z SFC do FCB přijmou ultras? Chvíli jsem se dotazu divil, ale pak mi to došlo.
Někdy v období, kdy ve druhé lize SFC stíhal FCB v dostizích o postup do nejvyšší soutěže a Kuzmovo jméno mi pravidelně vyskakovalo v Livesportu mezi jmény střelců komiků z Opavy, totiž Nemanja v rozhovoru pro klubový bulletin na otázku, do kterého klubu by nikdy nepřestoupil, odpověděl, že do Baníku Ostrava.
Když zhruba za rok Kuzma přicházel jako posila, byl jsem na rozpacích. Vím, že fotbalisté pod vlivem emocí pramenících z vděku k současným chlebodárcům občas plácnou hloupost, ale fanoušci si to pamatují. A proto měl Honzův dotaz své opodstatnění. Už si přesně nepamatuji, co jsem tenkrát odpověděl, ale vím, že jsem stavil se na pivo na Hůrku, abych zjistil, jak to vidí synci, kteří hají barvy svého klubu více pěstmi než slovy. Reakce na Kuzmův příchod měly k pozitivitě daleko.
Byl jsem hodně zvědavý na to, jak se Kuzma předvede.
Přišel první zápas. Sice dle rozlosování první jarní, povětrnostními podmínkami však mnohem bližší paní zimě. Ten den, kdy Baníček hrál s Duklou byl docela nudný. Skončilo to tenkrát 1:1, ale morda, kterou snad z 30 metrů vyslal Nemanja a málem protrhla síť, mě a nejen mě donutila zpozornět. Došlo mi, že naše řady zpevnila posila, která nám svým prvním gólem poslala exkluzivní vizitku a dala jen tak zlehka nahlédnout do šatny svého umu.
Další pozitivní šok pro mě přišel s prvním rozhovorem pro klubová média. To, jak skvěle Kuzma vládl češtinou, a to s neznatelným přízvukem, mě odzbrojila. Ten synek se mi začal líbit.
I když jsem si vědom blízkosti našich jazyků, vím určitě, že já bych se srbsky tak skvěle nenaučil.
Nemanja Kuzmanovič se usídlil v našich myslích jako blonďatý týpek, který po přestupu z předměstí do metropole dokonale pochopil, co znamená oblékat modrobílý dres. Porozuměl tomu, že můžeš i prohrát, ale pokud na hřišti necháš duši, bude ti odpuštěno.
A teď bych vás mohl zahltit čísly, kterými blonďák bez přízvuku přispěl ke slávě našeho klubu a kterými jsem byl na dotázání promptně zásoben. Nakonec jsem si ale řekl, že k tomu, co vám chci sdělit, nejsou čísla důležitá.
Rád bych tímhle blogem oslavil jeden velmi vydařený přestup. Přestup, díky němuž jsme byli mnohokrát donuceni zvednout ruce nad hlavu, obejmout se a oslavit gól. Já věřím na to, že každý gól, je dobrým skutkem který sílu vrací. Přesně tak, jak o tom zpívá Kabát v jednom ze svých textů. Myslím si, že rodák z Plavu v Černé Hoře mnohokrát prokázal, že tu sílu má.
Ono to totiž není jen o střílení gólů, mohli jsme často býti svědky toho, jak Nemanja na hřišti krotil emoce svých spoluhráčů, dovolával se u sudích spravedlnosti či naopak hecováním a svým příkladem šel naproti obratu ve chvílích, kdy se nedařilo. To jsou atributy, které by měla mít ve svém rejstříku persona vůdce. A dle mého názoru tímto lídrem Nemanja Kuzmanovič opravdu je.
O názor na Kuzmu jsem poprosil i dva ze skupiny vážených spolusledujících. Reagovali tak rychle, že v jejich odpovědích je znát jistá časová odchylka od reality. Vina je na mé straně, protože mi trvalo, než mi okolnosti dovolily napsat tento blog.
Chlapcům, za jejich příspěvky velmi děkuji.
Jan Morava (@homor1922):
Fotbalový poctivec a rovný chlap. To jsou slova, která se mi vybaví, když jsem tázán na Nemanju Kuzmanoviče. Přijít do Baníku z Opavy vždy budí vášně a na hráče je od začátku přísnější pohled. Za Kuzmu mluvila čísla – první půlrok 4+1, další sezonu 9+1. Pak přišel trenér Kozel a začala snaha o přestavbu a omlazení týmu. Mnozí čekali, že Kuzmovi bude kombinační fotbal vyhovovat, ale opak byl pravdou a jeho produktivita uvadala. Když se začalo mluvit o možném zájmu Partizanu Bělehrad, vypadalo to, že se cesty Baníku a fotbalisty se srbskými kořeny rozejdou. Jenže námluvy nedopadly a pod trenérem Smetanou začal Kuzma zase patřit mezi důležité hráče. Letos je zatím na bilanci 7+4 a zažívá tak bodově nejlepší prvoligovou sezonu, v zimě se dočkal prodloužení smlouvy. V Opavě se rozloučil vítěznou brankou do sítě Mladé Boleslavi. Bylo by hezké, kdyby se Kuzma dočkal toho nejlepšího na konec i v Baníku. Ostatně, když přicházel, říkal: „Je to pro mě velká výzva. Baník má šanci hrát Evropu, což by bylo super pro mě i pro celý mančaft. Je tady šance dosáhnout ještě na nějaký úspěch.“
Zdeněk Perutka (@perdazd):
Přiznám se, že pro mě osobně je Nemanja Kuzmanovič velký sympaťák a jeden z mých největších oblíbenců v našem dresu. Samozřejmě že když k nám na začátku roku 2019 z Opavy přišel, tak jsem sám nevěděl, co od něj čekat a byl jsem velmi zvědavý na to, jak zapadne do našeho týmu, naší hry. Myslím si, že toto všechno se Kuzmanovičovi povedlo. Získal si mě hned ve svém prvním soutěžním utkání na Dukle, kdy luxusním způsobem vyrovnal a zajistil nám tehdy bod. Jasně, byla i spousta utkání, ve kterých nehrál dobře a byl nevýrazný. Někdy to ale bylo z mého pohledu způsobeno i taktikou a herním stylem, jakým se Baník prezentoval. Ale celkově vnímám Kuzmu jako fotbalového dříče. Hráče, který když se týmu nedaří, se jej snaží zvednout, nabudit. Viz nedávný zápas s Karvinou, kde asi jako jediný z našeho týmu splňoval nějaké ligové měřítko. A snaha je to, čeho si na Kuzmovi cením asi nejvíc. Často na hřišti odvádí černou práci, která na první pohled možná není až tak vidět, ale je zásadní pro týmový výsledek. Hezky to bylo vidět třeba při jarním utkání na Slovácku. Když se před letošním ročníkem objevovaly spekulace, že u nás Kuzma skončí, byl jsem z toho docela smutný. Ale to, jakým způsobem zabojoval o své místo, bylo skvělé. A myslím si, že to svědčí i o jeho vztahu k našemu klubu. Chtěl u nás zůstat, zaleželo mu na tom a nakonec si to místo zaslouženě vybojoval. Z Kuzmanoviče jde cítit že mu na Baníku záleží a takových hráčů si moc vážím.
Na závěr tohoto blogu mi prosím dovolte jedno krátké, nesportovní zamyšlení.
Dnes zažíváme situace, o kterých jsem si myslel, že je uvidím už jen na plátnech kin. Žijeme realitu, která mi přijde nehodna 21. století. Když se každé ráno probouzím, chovám v sobě naději, že se mi ta hrůza, která je tak blízko našich hranic, jen zdá. Zatím mě však bohužel každý den utvrzuje v tom, že je to zlá skutečnost.
Zastavme barbary, zastavme to zlo, hledejme to, co nás spojuje a pomáhejme si!
