Autor Ambice Baníku
Baník se rozloučil s trenérem Lubošem Kozlem, z čehož nejsem vůbec nadšen, protože to znamená, že nejsme výsledkově a herně tam, kde bychom chtěli všichni být. Luboši Kozlovi je třeba poděkovat za odvedenou práci. Ambice klubu co do postavení v tabulce ovšem nenaplnil.
Výsledková realita nás konečně doběhla. V pozitivní náladě nás letos držela nejspíš jen vyjádření Václava Brabce, který opakovaně zdůrazňoval, že má Luboš Kozel jeho jasnou podporu. V kombinaci s vědomím, že neustálé rošády na pozici trenéra nebývají zrovna úspěšnou taktikou, což dobře ví například na Letné, jsme se konejšili, že vítězná šňůra nakonec přijde.
Už 28. srpna jsem kacířsky tvítoval, že „tuhle výsledkovou a herní bídu nemůže trenér Kozel dlouhodobě ustát.“ Bylo to poté, co jsme ztratili body v Karviné (0:0) a doma s Českými Budějovicemi (2:2), přičemž naše hra snesla měřítka jen v jednom poločase ze čtyř. Zpětně viděno se nám za celou sezonu nepodařilo se z tohoto prokletí vymanit na delší dobu, než na jednotlivé úspěšné zápasy, jako tomu bylo v Mladé Boleslavi. V mém ideálním světě, kde hrajeme o třetí příčku, bychom měli oba tyto soupeře automaticky porazit a získat na rozjezd sezony šest bodů.
Svůj tehdejší postoj jsem měl založený také na příkladu současného nejlepšího českého trenéra Jindřicha Trpišovského. Ten do Slavie Praha přišel v zimě a na jaře se s ní hledal, aby hned příští rok vyhrál titul. Paralelně s tímto jsem tedy očekával, že se tuto sezonu budeme od začátku pohybovat mezi nejlepší čtveřicí, což je náš deklarovaný cíl. Avšak nestalo se.
Ondřej Smetana tedy aktuálně přebírá mužstvo v době, kdy není vůbec jasno o tom, kdo by měl Baník dotáhnout na špici ligové tabulky. Osobně si v každém případě představuji, že bude nový trenér natolik ambiciózní, že pochopí, že se sem jde pokusit vyhrát titul. V kontextu našich současných cílů, což jsou evropské poháry a 2. až 4. místo, jsem totiž vždy předpokládal, že to má být zároveň budování pozice pro následný útok na nejvyšší příčku v lize. A to v kádru už i s těmi nejlepšími odchovanci, kteří se nám postupně krystalizují.
U Pavla Vrby si to intuitivně nedokážu představit. Tato trenérská ikona má dle mého to nejlepší za sebou a pokud budeme čerpat ze zkušeností managementu Plzně a Slavie, můžeme říct, že si také kdysi nepřivedli osvědčená trenérská jména, která by jim s naprostou zřejmostí garantovala, že se dostanou na několik let na úplný vrchol. Proto mi přijde logické, že se třetí vycházející trenérská hvězda bude hledat jinde.
Z tohoto úhlu pohledu mi přijdou zajímavé tři možnosti. Tou první je Marcel Lička, jehož jméno je historicky pevně spojené právě s Baníkem. Marcel Lička má úspěchy v zahraničí, což měl Pavel Vrba na Slovensku před příchodem do Plzně také. Vyhrál titul v Bělorusku s Dynamem Brest, nyní bojuje o postup v druhé ruské lize s Orenburgem. A jen pro zajímavost má 43 let. Pavel Vrba měl při svém prvním příchodu do Plzně 45 a Jindřich Trpišovský při přestupu do Slavie 42.
Druhou možností je sázka na Ondřeje Smetanu, což zase připomíná úspěšný start Davida Holoubka ve Spartě. Ondřej Smetana bude chtít chytit nečekanou šanci za pačesy a dokázat fotbalovému světu, že na to má. Baví mě risk spojený s neznámým jménem, zatím se mi tedy varianta s ním jeví jako vůbec ta nejzajímavější. Mám pocit, že pod ním budou mladí nastupovat ještě více než doposud. V případě jeho rozjíždějící se kariéry se však racionálně nedá takto brzy počítat se zázraky a je jasné, že za něj bude vedení hledat plnohodnotnou náhradu.
Třetí možností je sázka na jistotu a vyšší náklady, kdyby se klub rozhodl přivést Martina Svědíka a další posily ze Slovácka s tím, že bychom se nějakým způsobem pokusili okopírovat model, který funguje mezi Slavií a Libercem. V něm je Liberec neoficiální slávistickou farmou, kam mohou na hostování ti, kteří se teprve herně profilují nebo se jim nepovedlo dostat do nabitého kádru. Martinu Svědíkovi je 46 let a nejspíš ho s letošním pohárovým umístěním čeká první velký trenérský úspěch.
K poslední možnosti ještě dodám, že v případě delší dominance Baníku na špičce české ligy bychom měli uplatňovat podobný model jako v Čechách. Tam jsou menší kluby typu Liberce, Jablonce a Mladé Boleslavi příhodnými štacemi na hostování pro ty, na něž se v Praze nedostane. Roman Potočný se šel rozehrát do Zlína a vypadá to, že pookřál, Rudolf Reiter se pokouší najít formu v Brně a Ondřej Šašinka před časem střílel góly právě na Slovácku. Kreslili bychom tak jakousi demarkační linii Bohumila Pánika, jen z druhé strany.
V konzervativním fotbalovém světě se počítají jenom tituly. A ten jeden porevoluční se zvlášť s přihlédnutím k úspěchům Plzně, Liberce nebo Slavie začíná jevit jako dosti hubená kořist. Pokud hodlá Baník Ostrava znovu promlouvat do bojů o nejvyšší příčky, čekají nás v příštích měsících některá klíčová rozhodnutí. Věřím, že budeme mít tentokrát šťastnější ruku.
Věřím a věřit budu.
