Nejlepší (recenze) u nás!!!
Pondělní večer byl skutečně sváteční. Pod stínem vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovic totiž proběhla slavnostní premiéra dlouho očekávaného dokumentu Nejlepší u nás!!! Tři osoby neodmyslitelně spjaté s tvorbou Baník blogu měly to potěšení, že se tohoto galavečeru zúčastnily a své pocity ze snímku představí v krátkých recenzích.
HonzaM: Hodnotit filmový dokument Nejlepší u nás je pro mne těžké, jelikož jsem se po přemlouvání tvůrců nechal umluvit k tomu, abych byl jeho drobnou součástí. Asi každý, kdo se na dokument přijde podívat, bude mít nějaká očekávání, a tak může po jeho konci klást vlastně logické dotazy, proč je tam zaznamenán ten, a ne onen, proč je tam zaznamenáno to, a ne ono. Jenže pak si člověk uvědomí, že obsáhnout vše, je v případě Baníku vlastně nemožné.
Tak moc je klub spojený s životy svých hráčů, zaměstnanců, s majitelem panem Brabcem, městem a regionem nebo s fanoušky, ať už jsou odkudkoliv. Cesta a vztah ke klubu je u každé osoby unikátní. U někoho je Baník rodinnou tradicí, u někoho vášní, která vzplála třeba v mistrovské sezoně. Někdo se v Ostravě narodil a časem k Baníku přilnul, jiný si našel cestu k městu a lidem z něj právě skrze fandovství ke klubu. Někdo sleduje zápasy z kotle, jiný v televizi na dílně. Někdo se za klub přimlouvá u pána Boha, jiný v emocích spílá rozhodčímu či soupeřům.
Jedno ale mají všechny příběhy společné. Ať vedly cesty k Baníku jakkoliv, končí v našem srdci. Právě tam se nám Baník usídlil. A o tom vlastně film vypráví a právě proto nepotřebuje žádný doprovodný komentář. Stačí nechat jednotlivé příběhy plynout a nechat se jimi pohltit. Cenným bonusem je pohled do kabiny na vtípky i vážné situace nebo slova Václava Brabce, která se filmem prolínají.
JanPetrus_: Nejlepší u nás!!! je film, v němž zazní přesně to, co od něj každý fanoušek čeká. Film nemá klasickou dějovou linku, je to jakýsi komplexní sled obrazů lidí a města prolínaný souvislou nití přípravy na střetnutí s těmi nejdůležitějšími soky ze Sparty, Slavie a Opavy.
Film je dějově plytký, aby mohl být košatý a představit co největší škálu jednotlivých fanoušků – faráře, taxikáře, učitelku, nevidomého srdcaře, hráče, trenéry, činovníky klubu, blogery, členy spolku i bývalého hlavního kotelníka. Ostravskému publiku nabídne přesně to, po čem baží, utvrzuje jej, že je klub výjimečný, že je Baník náboženstvím, že za něj někteří položí i život, že spojení regionu a klubu je exkluzivní.
V tomto ohledu zaujme prostřih s Vítkovicemi, jejichž mladý trenér nás ujišťuje, že pro každého z Vítkovic je snem právě Baník. Vítkovice, které se z 80. let pyšní prvoligovým titulem i opakovanou účastí v evropských pohárech, tak sklání před Baníkem hlavu.
Během filmu nemohou nezaznít zmínky o hornictví, ale pouze v omezené míře, což je osvěžující, protože se tím film vyhýbá přílišnému zdůrazňování některých klišé o městě, které se za těch 100 let od vzniku klubu chtě nechtě výrazně proměnilo. Jarek Nohavica je například přítomen pouze v podobě své písně v podkresu, kterou si brouká Martin Fillo při masáži.
Co se bohužel kvůli covidu do filmu vůbec nedostalo, je ženský tým, jemuž pandemie přerušila dobře rozehranou sezonu, kdy tým Baněk mířil k postupu do nejvyšší ligy. Tím jsme nemohli vidět zajímavou ženskou složku klubu, která přitahuje čím dál větší pozornost, přičemž mnozí fanoušci ženský tým aktivně podporují, a to včetně výjezdů leckdy doprovázených i o pyroshow.
Zatímco většina filmu se nese na oslavné vlně, vzácný střípek kritické reflexe zastane zkušený novinář Luděk Mádl, který se podiví nad tím, že klub takového jména a postavení musí být dotován z valné většiny svým majitelem, přičemž silné firmy a sponzoři do něj nelijí více vlastních prostředků. Což vzbuzuje myšlenku, do jaké míry může Nejlepší u nás!!! sloužit nejen jako vzpomínka na podivnou dobu, jak zdůrazňují sami tvůrci, ale do budoucna také i marketingovým účelům.
Ambice totiž majitel neskrývá a ke konci poodhalí, že by ekonomicky zvládl provozovat i vlastní stadion, který Baník během údobí, v němž téměř zkrachoval, ztratil. Film tak paradoxně sám vstupuje do fascinujícího příběhu tradičního hornického klubu, který chce v prvních letech nové stovky své existence opět vystoupat na ty nejvyšší příčky.
MBuki7: Snímek se mi nehodnotí lehce. Určitě ne proto, že by neměl, co říct, nebo že by snad nevzbuzoval v divácích pocity či nějakou tu emoc. Nicméně je nasnadě, že je pro mne složité si udělat od snímku, respektive od jeho tématu, nějaký smysluplný odstup.
Hned ze startu je dobré připomenout slova režiséra snímku, Adama Sušovského, který dopředu upozorňoval na rozdílnost díla oproti seriálu Sunderland ‚Til I Die, ke kterému bylo Nejlepší u nás!!! mnohými připodobňováno. Tento film totiž nemá svou souvislou dějovou linku, nezaznamenává určité časové období, ani nic podobného. Je to spíše soubor minipříběhů několika různorodých osob, jimž Baník vstoupil jednou pro vždy do života. Tento soubor je prokládán mnoha záběry ze zákulisí ligového áčka, které mohou neznalým velmi dobře přiblížit atmosféru sportovní kabiny nebo také význam, jaký v kolektivu mají starší hráči. To vše společně tvoří určitou mozaiku toho, co v současnosti znamená Baník. I jeho význam se totiž v průběhu let mění.
Co na mě dále zapůsobilo byly záběry z nedávných zápasů s Opavou, Spartou a Slavií. Nutno říct, že otevřely určité staré rány a třeba Tetourova či Azevedova neproměněná šance, případně Fillova červená dodnes mrzí. Až si člověk položí otázku, co všechno mohlo být dnes jinak, kdyby tyto situace dopadly lépe. Když už jsem zavedl řeč na Martina Filla, hodí se poznamenat, že v jeho případě je škoda, že byl snímek představen až po jeho odchodu z klubu. Tento dnes již bývalý hráč nepatřil k těm největším oblíbencům ostravského publika a myslím si, že spousta lidí na něj mohla díky jeho přístupu změnit po filmu názor. S ohledem na to, že se vždy jednalo o jednoho z mých oblíbenců, byly pro mne pasáže s ním dosti hořkosladké.
Jak velmi správně poznamenal HoMor, jedná se o dílo, které dost možná skutečně doceníme až časem. Už teď se totiž těším, až se na film podívám za několik let a nostalgicky si na současnou dobu zavzpomínám. Proč nostalgicky? Protože Baník a tedy ani film o něm, není jen o tom, co se děje na hřišti. Je o každém z nás a o tom, co pro nás představuje.
