Baník-Bohemians a kvalita centrovaných míčů
V páteční předehrávce se ostravský Baník postavil hostujícím Bohemians. S přihlédnutím k teprve nedávnému návratu do tréninku, který má na výkonnost stále ještě svůj vliv, předvedli Baníkovci zejména v prvním poločase výkon, který splňoval poměrně vysoké kvalitativní standardy.
Velkou měrou se k tomu však přičinili i hráči Bohemky, kteří na Baník nevysunuli pressing, ale naopak hráli ze zataženého bloku. Osobně mě tento přístup překvapil, neboť nejedno utkání již ukázalo, že si Baníkovci s vysokým napadáním stále docela nevědí rady. Ale tím lépe pro Baník, který tak měl prostor na svou rozvážnou a trpělivou kombinaci od stoperů. Ta, společně s malým množstvím ztrát míčů a kvalitním repressingem, vedla k drtivé převaze v držení míče 76:24 po prvních 45 minutách. Oproti několika předchozím zápasům, ve kterých sice Baník dokázal držet míč, ale nebyl s to se dostat do poslední třetiny hřiště a následně do šancí, jsme mohli vidět atraktivnější výkon. Krom gólové akce, kterou zakončil Adam Jánoš, se o sedm minut později dostal do obrovské šance Tomáš Zajíc, jehož však „vychytal“ Tomáš Necid, kolem něhož bylo v celém zápase dost rušno. S trochou štěstí, resp. lepšího umístění se mohly ujmout i Janyho dvě střely ze střední vzdálenosti ze 13. a 18. minuty.
I v první polovině druhého poločasu se naši chlapci dostávali do zajímavých příležitostí. Azevedova tečovaná rána a zejména Zajícova tutovka po Ziově prudkém centru volaly po gólu. Neproměnění ani jedné ze zmíněných situací pak vedlo ke strachu o výsledek, projevujícího se zbytečnou pasivitou, nervozitou a dosti destruktivní hrou. Rozumím, že pohled na tabulku nebyl před zápasem kdo ví jak povzbudivý a že je na hráče tlak, ale obzvlášť po dvou předchozích vítězstvích, včetně jednoho v derby, tomuto strachu nerozumím. Fakt, že po vyloučení Necida bylo Klokanů ve druhém poločase o jednoho méně, pak mé rozčarování ještě umocňuje. Tento strach z výhry je podle mne způsoben dlouhodobým baníkovským problémem, což je nedostatečné týmové sebevědomí, ne zřídka podpořené i nízkou osobní sebedůvěrou jednotlivých hráčů. Stačí vzpomenout na mnohé konfrontace s kvalitnějšími ligovými soupeři, kde zejména na venkovních stadionech z mužstva nesálalo odhodlání, chuť a víra, že by utkání mohlo skončit bodovým ziskem. Tento psychický blok se do hlav baníkovců sice dostal už během působení Boba Páníka, ale za rok, během kterého je ve funkci Luboš Kozel, se s tímto problémem neprovedlo nic.
Nevím jak vy, ale já chci co nejdřív vidět sebevědomý Baník, který se nemusí o vítězství klepat do poslední minuty. Další příležitost mají hráči už v úterý, kdy nastoupí k utkání v Mladé Boleslavi, která v této sezóně zatím předvádí otřesné výkony, jenž dokonce vedly ke změně trenéra. Efekt nového kouče, Karla Jarolíma, se však v Opavě neprojevil a hosté mohli být rádi, že si odtud odvezli alespoň bod. Jiný cíl než tři body tedy pro Baníkovce nemůže přicházet v úvahu a doufám, že tento přístup půjde cítit i na hřišti.
Ještě bych se však chtěl vrátit k zápasu s Bohemkou, konkrétně na některé aspekty ofenzivní hry Baníku. Zaměřil jsem se totiž na to, jakými prostory Baníkovci pronikali do finální třetiny hřiště, odkud mohou buď zakončovat, nebo připravovat finální přihrávky. Z mého osobního pozorování vzešly následující poznatky:
Tabulka 1: Tabulka znázorňující počet a procentuální podíly průniků do útočné třetiny Baníku. V závorce jsou uvedeny hodnoty pro jednotlivé poločasy.
Z čísel je evidentní, že zejména v první půli Baník dominantně využíval křídelní prostory, přes které směřoval více než 80 % svých útoků. Paradoxem pak je, že jediný gól utkání byl vstřelen po kombinaci skrze střed hřiště. Ve druhém poločase sice Baník útočil centrálními prostory o poznání více, ale to bylo ve většině případů způsobeno otevřenou obranou hostů, kteří našim hráčům nabízeli možnosti k přímé cestě na branku. Pro definování stylu, jakým se chce Luboš Kozel prezentovat při hře do zatažené obrany, jsou proto čísla z prvního poločasu výrazně směrodatnější. Zajímavé pak je, že v letním přestupovém období byli do mužstva přivedeni dva středoví kreativní záložníci (Tetour, Mena), a proto jsem velmi zvědav, jakým způsobem se tato čísla budou vyvíjet v následujících zápasech letošní sezóny.
Pro úspěšnou útočnou hru vedenou skrze křídla je nezbytné kvalitně a nebezpečně centrovat do pokutového území. Po zápase jsem narazil na úsměvnou situaci, která deklarovala, že názory na kvalitu centrů v pátečním zápase se i mezi fanoušky značně liší: https://twitter.com/MBuki7/status/1337754828479590401. Rozhodl jsem se tedy na centrované míče (ze hry i z rohu dohromady) zaměřit, což vedlo k těmto číslům:
Tabulka 2: Tabulka znázorňující úspěšnosti centrů jednotlivých hráčů.
Z celkového množství 30 centrů do pokutového území našlo svého adresáta pouhých 6, přičemž zaujme i statistika jednotlivých hráčů. Asi nejzajímavější řádek popisuje centry Adama Jánoše, jehož všech šest pokusů odvrátila hostující obrana. Lze tedy vidět, že i přes jeho jinak výborný výkon, se daly v jeho hře najít drobné rezervy 😊 Pro zajímavost, ve srovnání s top ligami je celkové číslo 20 % podprůměrné:
Obrázek 1: Přesnost centrů v top 5 evropských ligách. Zdroj: https://soccerment.com/crossing-effective-strategy/
Statistiky mapující přesnost centrů ve Fortuna lize bohužel nejsou veřejně dostupné.
Upřímně si ale nemyslím, že je metoda hodnotící kvalitu centrovaných míčů jen na základě jejich úspěšnosti správná. I z centru, který sice ve vápně nenalezne spoluhráče, může vzniknout nebezpečná situace a vice versa, míče, které jsou úspěšně adresovány, nemusí vést k ohrožení branky soupeře. Proto jsem se rozhodl centry hodnotit i subjektivně na základě jejich „nebezpečnosti“:
Tabulka 3: Tabulka znázorňující nebezpečnosti centrů jednotlivých hráčů.
V celkovém vyznění je zřejmé, že přestože Baník v zápase s Bohemkou kladl důraz na křídelní hru s častými centry do pokutového území, efekt tohoto počínání zůstal spíše za očekáváním. Budu se opakovat, ale znovu jsem zvědav, jestli bude v kontextu těchto statistik Baník i v dalších utkáních využívat primárně křídelní prostory a zda se bude nějakým směrem vyvíjet i úspěšnost centrů, resp. jejich nebezpečnost.
’96, Ostrava born and raised. Baník sleduji od 15 let, letos tedy spolu slavíme krásné desáté výročí. Po dvou letech strávených v zahraničí nastal v září 2020 čas se vrátit domů a věnovat se v životě věcem, které mají smysl. Třeba této blogové platformě, nahrávání podcastů, psaní o fotbale a trénování TJ Unie Hlubina B 🙂
„The decisions you make and the actions that follow are the reflection of who you are. You cannot hide from yourself.“
