Konečně odvaha!

Přiznám se, že jsem ohledně výsledků i výkonů Baníku v tomto roce skutečně dole. Zápas se Spartou sice přinesl uspokojivý herní projev, ale ve zbývajících zápasech mě čekal takřka už klasický emoční sešup z obrovské natěšenosti a očekávání do rozčarování, zklamání a frustrace. Jakoby těchto emocí nebylo ve společnosti už tak dost. Trochu jiné pocity mě však tentokrát čekaly po odpískání konce pátečního zápasu v Českých Budějovicích. Ze standardní nabídky pozápasových pocitů totiž zbylo jen zklamání a to navíc takřka jen výsledkové. Možná je to jen mým nezdolným optimismem, ale doufám, že by naše hra na jihu Čech mohla týmu a trenérskému štábu ukázat, respektive spíše připomenout, kudy vede cesta. Zároveň se však podle mě v zápase ukázaly skutečnosti, kterým neumíme čelit.

Rozestavením trenér Kozel určitě nepřekvapil. 4-2-3-1 je pro nás dosti tradičním konceptem a bohužel ho ani nijak výrazně nemodifikujeme jinak než personálními změnami, což vede k tomu, že se na nás soupeři dokáží kvalitně připravit. Rozumím, že chce trenér vtisknout svému mužstvu herní tvář, kterou chce následně reflektovat do zápasů a porážet soupeře „svou hrou“, ale je otázkou, zda to někdy není kontraproduktivní. Já osobně jsem spíše příznivcem vtisknutí herních principů, které se dají aplikovat ve více formacích a taktických přístupech s ohledem na hru soupeře.

Překvapením však určitě bylo nasazení ofenzivnější trojice středních záložníků ve složení Jánoš-Tetour-Mena. V předchozích utkáních totiž trenér aplikoval spíše variantu se dvěma defenzivněji laděnými hráči a jen jedním s primárně útočnými pokyny. Tento přístup dovedl Baník na velice solidní čísla co se týká defenzivní činnosti (druhý nejnižší počet obdržených branek v lize hovoří za své), ale zároveň je také jedním z důvodů podprůměrné útočné hry. Tuto skutečnost hezky doložily statistiky, které byly před utkáním ukázány ve Studiu Fotbal (Tabulka 1):

Tabulka 1: Základní defenzivní a ofenzivní statistiky Baníku v sezóně 2020/21

Defenzivní statistiky
Obdržené branky	15 (2. místo ve F:L)
Obdržené branky na zápas	0,88 (2.)
Obranné souboje	1493 (5.)
Ofenzivní statistiky
Vstřelené góly	21 (8.)
Střely celkem	164 (11.)
Střely na bránu	54 (15.)

Je vlastně docela možné, že by byla širší fanouškovská obec (a možná i vedení Baníku) radši, kdyby se situace měla opačně. Ostatně nepletu-li se, tak s ambicemi útočného fotbalu do klubu přišel i sám Luboš Kozel. A ofenzivní bilance Baníku je v posledních zápasech skutečně tristní. Vždyť naposledy Baníkovci vstřelili více než jednu branku v utkání 15. prosince v Mladé Boleslavi, přičemž od tohoto momentu bylo odehráno dalších osm zápasů. Přesně proto mi výše zmíněné složení středu zálohy udělalo nesmírnou radost. Efekt tohoto kroku se navíc objevil jak opticky, tak číselně. Gólové vyjádření bohužel nepřišlo, ale jednoznačný posun šel vidět například v počtu střel na branku (Obrázek 1):

Obrázek 1: Graf znázorňující počty střel na branku v roce 2021

Zajímavé pak je, že všechny čtyři střely na branku Baníkovci vypálili ve druhém poločase. Jednou z hlavních příčin mohlo být i poločasové střídání Potoka, kterého nahradil Holzi. Bohužel krom hezky kopnutého přímého kopu Potok předvedl skutečně tristní výkon. Nejednou už byla zmíněna myšlenka nasazení Potoka na hrotu útoku, ale trenérský štáb je s ním na této pozici bohužel nespokojen s jeho prací bez míče. Mnoho dalších variant, jak mu najít místo na hřišti už tedy při současném rozestavení nezbývá…

Chtěl bych se však ale ještě na pár chvil vrátit k Danu Holzerovi. Byť je už dlouhou dobu sám o sobě dosti neproduktivní a to třeba i v porovnání právě s výrazně kritizovanějším Potokem, tak dokáže velice slušně přispět k útočné aktivitě mužstva. Jeho pohyb, rotace, technika, driblinky a schopnosti si vybojovat faul totiž velmi často odkrývají možnosti pro jeho spoluhráče, kteří Danovu práci leckdy zúročí i číselně. Dalším aspektem, který je v jeho hře třeba zohlednit je, že většinu času na hřišti stráví na levém křídle, kdy má za sebou Jiřího Fleišmana, který hraje podstatně níž, než je tomu v případě Martina Filla na druhé straně. Z tohoto důvodu tedy musí i Holzi hrát o něco hlouběji, aby nebyl odříznutý od svých spoluhráčů. Spolupráce s Ndefem by mu tedy měla dlouhodobě sedět víc. Navíc doufám, že se u Dana dočkáme často pozorovaného jevu, kdy hráči po narození potomka začnou předvádět výrazně zlepšené výkony.

Další herní složkou, u které bych se chtěl pozastavit, je rozehrávka. Tady prohlásím možná trochu až kacířskou myšlenku, ale dokud budou v naší sestavě nastupovat jak Zio, tak Lašty, nebude rozehrávka nikdy naší předností. Neberte to nijak zle, jsou utkání, do kterých se oba hráči skutečně hodí a své slabiny zakryjí svým přínosem, ale v jiných utkáních mužstvu v mých očích bohužel přinesou víc škody než užitku. Ostatně není náhodou, že se ani po více než roce Baník nedokáže vypořádat s vysokým pressingem soupeře. Dva hráči z celkového počtu pěti či šesti, kteří se do rozehrávky se zapojují, pro něž představuje hra nohama problém, je zkrátka příliš mnoho. Slovem rozehrávka však nemyslím jen samotnou techniku kopu, ale zejména přebírání přihrávek v nevhodných pozicích, absenci kliček nebo zejména nouzové nahrávky na spoluhráče, kteří jsou často v ještě horších situacích.

Zápas v Budějovicích v plné nahotě odkryl také jeden další nedostatek. I s ohledem na právě zmíněnou rozehrávku by se Baníku výrazně hodil útočník, o kterého by se spoluhráči mohli opřít v případě dlouhých, nouzových míčů a soubojích zády k bráně. Nutno říct, že v pátek Tomáš Zajíc předvedl z tohoto pohledu výkon snad na hranici svých možností a zaslouží si uznání za to, jak si vedl, když měl na zádech urostlé chasníky Králíka s Talovierovem. Nicméně i tak bych si ve většině zápasů představoval pro hru, jakou se Baník chce prezentovat, typologicky jiného útočníka. Jedním takovým adeptem, který by nám podle mě seděl jako zadek na hrnec je plzeňský Jean-David Beaguel. Ten pracuje na širokém prostoru, často si sbíhá pro míče i do hloubi pole, dokáže slušně kombinovat i uspět v soubojích 1 na 1. Navíc vyhrává velice slušné množství vzdušných soubojů (úspěšnost 52,1 %) a hra zády k bráně mu také nedělá větší potíže. Jo a ještě k tomu všemu umí dávat góly :). Když se k tomu navíc přičte fakt, že už pod trenérem Kozlem hrál v Dukle, těžko mě v rámci české ligy napadne vhodnější útočník pro Baník. Nicméně se jedná jen o mé přání na základě fotbalové kompatibility se zbytkem týmu a trenérovy možné představy o hře, nikoliv o přestupovou spekulaci.

Často zmiňovaným a zohledňovaným parametrem při volbě sestavy bývá pro trenérský tým výška hráčů, resp. jejich kvalita ve vzdušných soubojích. Z těchto důvodů taky získávají značné množství herního času Filip Kaloč nebo už zmíněný Potok, byť se to třeba leckdy mnoha lidem nepozdává. V zápase proti Budějovicím však trenér Kozel tyto skutečnosti patrně nevzal toliko v potaz (i s ohledem na styl hry domácích) a místo snahy o eliminaci silných stránek soupeře upřednostnil důraz na kvalitní ofenzivní hru svého vlastního celku. Jak už bylo zmíněno na začátku článku, tento přístup přinesl své ovoce, byť nevyjádřené výsledkem, či vstřeleným gólem. Ale v situaci, kdy je mezi útočícím hráčem a brankářem soupeře jen míč, už toho trenér mnoho neudělá.

Obecně by se podle mě celý tento problém týkající se výšky hráčů dal z velké části vyřešit přechodem na 3-5-2, ale o tom snad až někdy příště.

Doufám tedy, že páteční zápas trenérovi připomněl, jakým fotbalem se chtěl při svém příchodu prezentovat a také mu ukázal, že by tudy skutečně cesta vést mohla. Kolik příležitostí však trenér ještě dostane, zůstává otázkou. Porazit v neděli Jablonec, kterému by mohlo po dvou týdnech bez zápasu chvíli trvat, než se dostane do tempa, je skvělou příležitostí, jak se ze současné bídy vykopat.

Tak ať to výjde!