Autor Cíle Baníku Ostrava v sezoně 2021-2022: 2. místo a vítězství v poháru!
Na české scéně je kromě pražských S jen jeden klub, o který je mezi lidmi enormní zájem. I přesto Baník se svými fanoušky málo komunikuje a nějaký promyšlenější marketing je dlouhodobě v podstatě neexistující věcí.
Není tak překvapením, že jsme se ani pár dnů před startem ligy nedozvěděli, kam letos tým míří. Pro letošek se tedy vyhlášení cílů pokusím částečně ujmout sám a zaspekuluju si, na jaké pozici letos Baník vidím.
Nejprve však ještě přidám pár kritických postřehů k nedostatečné komunikaci směrem k nám, obyčejným fanouškům. Během nezáživné a odbyté předsezonní tiskové konference zaznělo jen to, že se chceme dostat do skupiny prvních šesti týmů. Něco takového by snad mělo být od klubu z historické české top 3 naprosto samozřejmé. Skutečně má někoho navnadit přijít na stadion do Vítkovic, aby viděl, podržte se, boj o šesté místo? To zní jako špatný vtip.
Slabá komunikace se následně podepisuje na tom, jak málo lidí chodí na zápasy nebo jak malý počet permanentkářů máme. Klub jako Baník by neměl mít problém zaplnit ten (na evropské poměry) maličký patnáctitisícový městský stadion i na běžné ligové zápasy.
Pokud jste jako Baník dominantním velkoklubem ve více než milionovém kraji a obrovské městské aglomeraci táhnoucí se od Hlučína až někam po Třinec, jste schopni oslovovat lidi v přirozené spádové oblasti sahající až někam k Rožnovu a Valmezu. Když vám zároveň fandí lidé rozesetí po celé republice a máte věrnou enklávu i v Chebu, je nepochopitelné, že se tuto masu lidí nesnažíte výrazněji aktivizovat, probudit a přivést k přenosům i na stadion.
Mnoho informací přichází k fanouškům pozdě nebo vůbec. Výkony na hřišti musí jít ruku v ruce s aktivním, včasným a sebevědomým vystupováním v médiích a na sociálních sítích.
Inspirovat se dá například u našeho rudého rivala z Prahy. Jakkoli srandovně může působit současná neúspěšná éra klubu z Letné, neustále vyhlašuje útok na titul a směrem ke svým fanouškům vysílá jednoznačnou zprávu: „Nejlepší klub v republice jsme my!“
Baník vystupuje na české scéně ustrašeně a tím, kdo se stará o hrdost a klubovou pýchu, jsou především samotní fanoušci. Naše nedávná debata z Twitteru o tom, proč už nejsme v Olomouci považování za jasnou jedničku Moravy a Slezska, je v tomto dosti vypovídající. Nakonec tato debata logicky skončila tím, že dokud to nebude áčko ukazovat každý rok na hřišti a naše dominance nepůjde vidět především ve výsledcích, nikam se v tomto vnímaní neposuneme.
Budovat dobře fungující organizaci se skvěle nastavenou mládeží je samozřejmě chvályhodné, také úspěšnou minulost a tituly nám nikdo neodpáře, stejně tak ale nejde ustrnout pouze v ní. Nikdo nás nebude vnímat jako dominantní mančaft, pokud budeme věčně šestí, sedmí nebo osmí. Alois Grussmann během tiskovky zmínil, že za dobu jeho působení tým doplnilo už 11 hráčů. Z toho usuzuji, že další výsledkový pokrok logicky čeká.
Nepomáhá ani přístup části baníkovské obce, která vidí hlavní smysl právě v tom, aby za áčko hrálo co nejvíce odchovanců i za cenu toho, že budeme hrát střed tabulky, než aby za nás hráli odchovanci, kteří nás v příhodné chvíli dotáhnou aspoň k ,,medaili“ a pak odejdou do zahraničí. Možná jsem v tomto osamocen, já ale především čekám, že budeme hrát špičku, nebudeme mít strach to otevřeně prohlásit a že se pokusíme budovat takový tým, který bude při šťastné konstelaci usilovat o titul.
Co by mělo být cílem pro letošní sezonu a proč? Za mě je to útok na druhé místo. Zaprvé bychom tím splnili cíl, který by měl být každoročně naprosto samozřejmý, čímž je ovládnout Moravu a Slezsko. Neexistuje důvod, proč toto symbolické prvenství přenechávat Slovácku nebo Sigmě a tvářit se, jakože je to normální. Zadruhé je to dostatečně ambiciózní a vyvolalo by to ve fotbalově-mediálních kruzích patřičnou odezvu. Ano, Baník se opět dere na špici, tam kam patří! Zatřetí je potřeba nechat alespoň jednoho z nenáviděných pražských rivalů za námi. Začtvrté to znamená jistý start v pohárech, což je beztak něco, za čím už tři roky neúspěšně míříme.
V poháru bych pak vytyčil jako jasný cíl zvítězit ve finále a letos pro to udělal skutečně vše. Doufejme, že nám v tomto bude přát i větší štěstí v losu, abychom silnějšího soupeře chytli ideálně až někde v semifinále. Trofej z roku, kdy oslavíme sto let od založení klubu, by byla velice příjemná.
Co k tomu bude ve zkratce potřeba? Góly Davida Buchty, odvaha Filipa Kaloče, penalty Carlose de Azeveda, standardky Lukáše Budínského a silná lavičku v čele s Romanem Potočným, která bude muset mít sílu zvrátit nepříznivě rozehraná utkání. Potřeba bude i hlasitá podpora na domácích zápasech, sebevědomí, trenérova šťastná ruka a víc zápasů, v nichž budeme suverénní a nebudeme se do poslední minuty muset strachovat o jednogólové vedení.
Kupujte permanentky (vpuštěno nás bude prozatím 7 500) a uvidíme se na tribunách! BP!
Věřím a věřit budu.
